Městský dům s duší: Jak proměnit řadový dům v útulný domov > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Když jsme se před pěti lety nastěhovali do řadového domu v pražských Košířích, první věc, která mě praštila do očí, byla úzká chodba a schodiště jako z hororu o klaustrofobii. Každý centimetr tady musí mít svůj účel, jinak se z obýváku stane skladiště. Právě tady začíná pravé townhouse interior design – ne o tom, co koupit, ale o tom, co vynechat. Vlastně jsem si rychle uvědomila, že klasický gauč na nožičkách je zbytečný luxus, když pod ním zeje prázdno. Musela jsem sáhnout po kusech, které dýchají s prostorem. A první a nejdůležitější poučka: každý nábytek musí umět aspoň dvě věci najednou. Jinak se v tomhle dispozičním rébusu prostě neutopíte.

Největší oříšek byl vždycky nocleh pro návštěvy. Když přijela tchyně s kufrem, manžel se tvářil, že spí na gauči, ale ve skutečnosti jsme tři dny př polštáře z ložnice do obýváku. Jediná cesta ven byla pořídit pořádnou sedačku na spaní. Dlouho jsem hledala kousek, který by přes den vypadal jako reprezentativní místo k sezení a v noci se proměnil v regulérní postel. Nakonec padla volba na model s click-clack mechanismem. Ten systém je geniální, protože jedním pohybem sklopíte opěrák do roviny a máte rovnou plochu bez složitého vytahování šuplíků. Jen pozor na kvalitu – levné varianty často drhnou a po roce vrzají. Vyplatí se připlatit za robustnější kovový rám.

Klíčem k přežití v malém townhouse interiéru je zbavit se bordelu dřív, než vznikne. Každý šálek, každá deka, každá kniha musí mít svůj domov. A tady přichází na scénu nenápadný hrdina: postel s úložným prostorem. V naší ložnici o rozměru 2,5 krát 3 metry zabírá postel polovinu podlahy. Pod matrací se skrývá výklopný box, kam strkám zimní bundy, spacáky a staré fotky. Kdybych místo toho měla klasický rám na nožičkách, polovinu věcí bych musela skladovat v krabicích pod gaučem v obýváku. A to by byl konec všeho. Výklopný mechanismus musí být plynulý, ideálně s plynovými vzpěrami, jinak si při každém vyndávání pyžama narazíte hlavu o víko.

Co se týče spaní samotného, tady nekompromisuji. Spánek je základ, a když se probudíte s křečí v zádech, celý den je v háji. Na sedačku na spaní jsem dala matraci s 16 cm foam pěnou, která se dá složit a uklidit do skříně. Ale pozor, ne každá pohovka má stejný komfort. Pokud plánujete používat sedačku jako postel pravidelně, sáhněte po modelu s pevnou a rovnou spací plochou. Click-clack mechanismus umožňuje sklopit sedák do vodorovné polohy, ale musíte zkontrolovat, jestli mezi jednotlivými díly není škvíra. Nic horšího než uprostřed noci probudit se s rukou v mezeře mezi polštáři. A pokud máte možnost, přikupte k pohovce tenkou matraci navíc, která srovná nerovnosti.

Skladování ložního prádla je další kapitola sama o sobě. Když nemáte místo na klasickou komodu, musíte improvizovat. V našem obýváku jsem pořídila mohutný taburet s odklápěcím víkem, který slouží jako konferenční stolek i úložiště. Dovnitř se vleze pět sad povlečení, dva polštáře a tlustá deka. Kolem dokola jsem nechala místo na nohy, aby místnost nepůsobila jako sklad. A na zeď jsem pověsila hluboké police, kam dávám roční období mimo sezonu. Klíčové je myslet vertikálně. Když zaberete stěny, ušetříte podlahu. Tím pádem zbude víc místa pro tu jednu jedinou věc, která dělá domov domovem – pro pohovku, kde se večer schoulíte s knihou.

Materiály hrají v townhouse interior design roli větší, než byste čekali. V úzké chodbě nebo malém obýváku se každá textura podepíše na pocitu z místnosti. Já jsem vsadila na sametové čalounění u hlavní sedačky. Důvod je praktický: samet, tedy velvet upholstery, je příjemně měkký na dotek, ale zároveň velmi odolný. Kočka se po něm sice sem tam projede drápky, ale stopy se dají snadno vyčesat. Navíc samet krásně lomí světlo, což v místnosti bez oken na jižní straně dělá divy. Když slunce odpoledne prosvítí skrz žaluzie, pohovka získá až perleťový nádech. A co je důležité: sametová sedačka vypadá luxusně i v malém prostoru, na rozdíl od hrubého lnu, který působí stísněně.

Ale zpátky k praktickým hrůzám. Měli jsme hosty na týden a já zjistila, že pull-out sofa je skvělý nápad, jen pokud máte dost místa na vysunutí. V našem obýváku, kde je od stěny ke stolu jen metr, klasický výsuvný mechanismus nejde použít. Museli jsme zvednout všechno nábytek do vzduchu. Proto doporučuji před koupí změřit manipulační prostor. Click-clack systém je v tomto ohledu milosrdnější, protože sklápí sedák dopředu, nepotřebuje místo do strany. Stačí odsunout konferenční stolek o padesát centimetrů a hotovo. A pokud váháte mezi designem a funkcí, vždycky vyberte tu funkci. Pohovka, která se nedá rozložit, protože se nevejde, je k ničemu. Radši oželte moderní tvary a kupte si křeslo s otomanem, který zároveň schová deky.

Poslední rada, kterou jsem se naučila až po dvou letech bydlení: nebojte se odvahy. Townhouse interior design nemusí být sterilní showroom. Naopak, měl by odrážet váš život. U nás v obýváku visí zrcadlo přes celou jednu stěnu, což opticky zdvojnásobuje prostor. Pod ním stojí nízká knihovna, do které dáváme jen ty knihy, co skutečně čteme. Všechno ostatní putuje do spíže. A na sedačce mám tři polštáře různých velikostí, které při spaní odkládám na zem. Je to chaos, ale funkční chaos. Když si sednete na pohovku z velvet upholstery a pod nohama máte měkký koberec, zapomenete, že dům je úzký. Důležité je, že je váš. A že v něm nikdo nezakopne o rozložený pull-out sofa.