Co se stane, když zůstanete doma v dešti bez nákupů > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Stavět s ohledem na hru, ne na vitrínu Před lepením si určete, k čemu model ve hře poslouží. Jinak skončíte s křehkými doplňky, které se při prvním přesunu pomačkají. Používejte tvrdší papír nebo tenký karton, hrany zpevněte proužkem lepenky a základnu nechte přesahovat alespoň půl centimetru. Typická chyba je lepit velké plochy vteřinovým lepidlem – papír se zkroutí. Herkules nebo oboustranná páska drží lépe a dají se opravit.

Doma materiál roztřiďte a nechte přes noc proschnout v jedné vrstvě. Šišky dejte do papírové krabice, klacky svazte provázkem a kamínky propláchněte ve vodě. Pokud chcete materiál uchovat déle, ošetřete dřevo slabou vrstvou oleje a nechte vsáknout. Plísnivé nebo rozpadající se kusy vyhoďte, ne je vracet zpět barvy stěn do obýváku lesa — přenesli byste na místo něco, co tam nepatří.

Postavte překážkovou dráhu z toho, co už máte Překážková dráha je nejspolehlivější hra na déšť. Rozložte po zemi polštáře jako ostrůvky, mezi nimi natáhněte provázek nízko nad zemí, na židle položte deku jako tunel. Pravidla musí být jasná: kdo se dotkne země, vrací se na start. U menších dětí dráhu zjednodušte, u větších přidejte úkol – cestou přenést míček na lžíci nebo splnit krátký úkol. Typická chyba je udělat dráhu příliš složitou. Pak se děti začnou hádat a hra skončí dřív než začala. For more info regarding http://bookmarkingcentrals.com/user/darlatbr9226/history/ have a look at our web site. Radši méně překážek a více opakování.

Pravidla fungují jen tehdy, když je lidé dokážou použít v konkrétní situaci. Abstraktní formulace typu „vše je třeba řádně označit" neříkají nic. Místo toho uveďte dva nebo tři konkrétní příklady: co se stane, když pravidlo dodržíte, a co když ne. Vyhněte se výčtu všech možných výjimek na začátku. Výjimky přijdou nábytek na míru řadu, až když posluchači rozumí základnímu principu, jinak se v nich utopí.

Ptejte se, ne jen přednášejte Nejúčinnější způsob, jak zjistit, zda lidé rozumí, je nechat je pravidlo zopakovat vlastními slovy nebo ho rovnou použít. Požádejte někoho, aby popsal, co by udělal v situaci, která pravidlo testuje. Pokud odpoví špatně, neříkejte hned správnou odpověď. Zeptejte se, kde přesně si není jistý. Většina nedorozumění vzniká u zdánlivě jasných slov, jako jsou „včas", „dostatečně" nebo „odpovědná osoba". Tato slova je potřeba nahradit konkrétním číslem, časem nebo funkcí.

Nezapomeňte na vizuální stránku. Jeden nákres nebo tabulka často vysvětlí víc než deset minut mluvení. Pokud pravidlo popisuje postup, nakreslete ho jako sled kroků. Pokud popisuje vztah mezi dvěma věcmi, nakreslete šipky. Lidé si obrázek zapamatují lépe než souvětí. Stejně tak pomáhá, když pravidlo pojmenujete krátkým a zapamatovatelným názvem, který se dá použít v běžné řeči. Místo „směrnice o nakládání s dokumenty" stačí „pravidlo tří kopií".

Nejčastější chyba v táborovém bodování není v tom, že by někdo dostal málo bodů. Je byt v paneláku tom, že body jsou jediné, co děti vidí. Když se po každé hře objeví tabulka a jediná otázka zní „kolik máme?", přestává jít o hru a začíná jít o účetnictví. Vyhrává ten, kdo má nejvíc, a ostatní mají pocit, že hráli zbytečně. Přitom stačí málo: bodovat tak, aby i poslední tým odcházel s něčím, co se dá použít dál.

Na závěr si ověřte, že pravidlo přežije i bez vás. Požádejte někoho, kdo u vysvětlování nebyl, aby podle vašeho textu nebo poznámek postupoval. Pokud narazí na nejasnost, vrátíte se k ní a upravíte formulaci. Vysvětlení není hotové v momentě, kdy ho řeknete, ale v momentě, kdy ho někdo jiný dokáže zopakovat a použít. Teprve pak můžete tvrdit, že mu rozumí všichni.

Kdy tácek drží a kdy se rozpad

Většina lidí, kteří vysvětlují pravidla, dělá jednu základní chybu: mluví příliš dlouho a příliš obecně. Posluchači pak nemají šanci rozpoznat, co je podstatné. Než začnete cokoli vysvětlovat, napište si na papír jednu větu, která shrnuje, co si má člověk odnést. Pokud ji nedokážete napsat, sami ještě nevíte, co chcete říct. Tato věta se stane páteří celého výkladu a vším, co k ní nevede, můžete klidně vyhodit.

Typická chyba je také předpoklad, že když to pochopil jeden, pochopili to všichni. Lidé mají různé zkušenosti a různě rychle zpracovávají informace. Po výkladu proto dejte prostor na otázky, ale neptejte se „rozumíte tomu všichni?". Na tuto otázku téměř nikdo neodpoví upřímně. Lepší je říct: „Kdo dokáže říct, co by udělal, kdyby nastala situace X?" Tím získáte skutečnou zpětnou vazbu místo tichého souhlasu.

Nakonec myslete na skladování. Modely se mají ukládat naplocho nebo v krabici s přihrádkami, ne v igelitovém sáčku, kde se zlomí. Pokud je chcete používat pravidelně, věnujte jednu krabici jen terénu a druhou postavám. Hra tak začne rychleji a modely vydrží. Papírové doplňky nejsou náhrada figurek, ale způsob, jak dostat do hry prostor, který si hráči mohou přestavět podle situace.